Vzpomeňte si na svou IR lampu na chvíli. Pokud je geometrie reflektoru špatná, ve skutečnosti nezahříváte pracovní povrch – jen plýtváte penězi na zahřívání samotného těla stroje. Je to zbytečné. Standardní lampa vysílá energii do všech směrů, 360 stupňů. Pokud nemáte správně nastavený reflektor, v podstatě vyhazujete polovinu tepla hned v okamžiku, kdy zapnete světlo. Kouzlo spočívá v křivce. Ať už je to parabolická, eliptická nebo válcovitá křivka, právě tvar určuje, kam teplota dopadne. Parabolická křivka soustředí rozptýlené paprsky do úzkého, paralelního svazku. Takto dosáhnete opravdové hustoty energie na povrchu. Ale je to citlivá rovnováha. Pokud je geometrie o několik milimetrů špatná, objeví se „chladná místa“. Teplota se pak nerovnoměrně rozprostírá po materiálu, což je problém, který nikdo nechce. Více tepla = větší riziko. Když soustředíte svazek, dosáhnete cílové teploty mnohem rychleji. Používáme zlaté nebo leštěné hliníkové povlaky, aby se paprsky opravdu odrážely, a nebyly pohlceny samotným reflektorem. Ale buďte opatrní. Soustředění svazku způsobuje velký tlak na malou oblast. Pokud přivedete příliš mnoho wattů do jednoho malého bodu, můžete popálit povrch, ještě než se jádro vůbec ohřeje. Je to tenká linie mezi dokonalým výsledkem a spáleným povrchem. Kompromis. Nelze optimalizovat dráhu světla ve vakuu. Aby byl svazek úzký a efektivní, musíte obvykle přiblížit lampu k materiálu. Nevýhoda? Ztrácíte hloubku ostrosti. Vaše pracovní oblast se zmenšuje. Obvykle to řešíme tak, že vyvážíme úhel reflektoru s rychlostí dopravy materiálu. Chcete, aby materiál zůstal v té „ideální oblasti“ dostatečně dlouho na to, aby se zahřál. Když to uděláte správně, můžete snížit výkon a ušetřit peníze, aniž byste zpomalili výrobu.